Historie

Historie

Po stopách času v Chateau Orlice

Počátky osídlení Orlice sahají do 13. století. Roku 1257 věnoval král Přemysl Otakar II. zdejší pozemky pánům z Olešné, družiníkům Kojaty z Hrabišic. Ti si vybrali zalesněné návrší nad řekou, odkud byl výhled na ves Kunčice a kde v blízkosti vedla Královská obchodní cesta spojující vnitrozemí s pohraničím. Podle dravých ptáků, kteří zde hnízdili, získalo místo své jméno – Orlice.

První dřevěná tvrz byla brzy nahrazena kamennou stavbou s dvoumetrovou hradbou a prostornými sklepy na zásoby. Z této doby se zachovalo jen málo zpráv, první písemná zmínka pochází z roku 1361, kdy je uváděn Ivan z Orlice, patron místního kostela.

V průběhu staletí se na tvrzi vystřídalo několik šlechtických rodů. Významnou stopu zde zanechali Strachotové z Orlice, kteří v 16. století vedle staré gotické tvrze postavili renesanční zámek. Bílá fasáda se sgrafity s figurálními motivy byla na svou dobu v kraji nevídaná. Po smrti Jana Strachoty přešlo panství na rod Sudů z Řeneč, kteří stavbu rozšířili o nové obytné křídlo a přistavěli kamenné patro na západní straně. Na jižní stěně zámku se tehdy objevil alianční erb Petra Sudy a jeho manželky Doroty z Lipan.

V 17. století se tvrz stala majetkem Vitanovských z Vlčkovic. Mladá Dorota Anna Sudová se provdala za Adama Mikuláše Vitanovského, a roku 1650 rodina přesunula své sídlo na sousední panství Kyšperk (dnešní Letohrad). Tím končí šlechtická éra Orlice – zámek se proměnil v hospodářský dvůr, který se nejvíce rozšířil kolem roku 1815.

Následující staletí přinesla pestré využití: v budově fungoval pivovar, sklad obilí a brambor, tkalcovna, truhlárna, nemocnice, byty i autodílna. Historická tvrz tak postupně ztratila svůj původní vzhled, ale její jádro zůstalo zachováno.